Proč jsem sadil višně?

Jako zahradník a Jihomoravan, ale také trochu výtvarník, je mi líto, jak vypadá naše krajina, kde chybí snaha o úpravu a údržbu i těch míst, co nejsou tzv. velkovýrobně obhospodařovatelná. Jsem muž práce a i když často nadávám na poměry, mám rád práci v přírodě, krajinu, všímám si její estetiky a rád pro to něco udělám. Když jsem dostal pozemek na konci honu, blízko obce, napadlo mne tento cíp splavené degradované půdy, s náletovými dřevinami na mezi, zúrodnit.

Dělaly to tak celé generace sedláků před námi. Navazuji také na současný trend, kdy se obnovují staré sady, vysazují se původní, tradiční místní odrůdy ovoce. Místo pod terasami s vinohrady a panelovou cestou nabízelo trochu netradiční řešení. Nějakou dobu jsem se snažil na pole svážet organickou hmotu (sláma, větve, výlisky, šťěpka, réví, bioodpad z obce, tráva atd.) co byla k dispozici. To jsme převrstvovali zeminou, které se mnozí občané potřebovali zbavit, tak jsem tím mnohým ušetřil i peníze, nemuseli platit za „odpad“. Ano, musím přiznat, že v té chvíli pole nevypadalo úplně pěkně, ale postupně, jak se bagrem terén srovnal a převrstvil, vylouplo se najednou pole, které má vespod mnoho organické hmoty, zásobu pro rostliny na mnoho let, která by jinak skončila na skládce či spálením. Mým cílem bylo vytvořit v unifikované, lehce zanedbané zemědělské krajině, kousek pěkného sadu. Je to u cyklostezky, tedy i pěkné místo, které navazuje na odpočinkový sad.

Než jsme se rozhodli, co zde vysadíme, proběhlo mnoho debat. Nakonec to byly višně, a to z několika důvodů. Za prvé, je pravděpodobné, že je lidé tolik nekradou pro jejich vysokou pracnost; za druhé, méně je žerou špačci (ale to si v poslední době už nejsem jistý); za třetí, višeň je tradiční nosislavský strom, dříve měl každý višeň před domem nebo na zahrádce, poslední dobou se to však vytrácí; za čtvrté, do našeho agroturistického a výrobního programu višně dobře zapadají. Můžeme nabídnout i letní, dříve oblíbené pití – višňák, šťávy či višňový džem. Samozřejmě se dají také sušit nebo lyofilizovat. Kolem cesty, co k višním vede, jsou vysazeny staré odrůdy ovoce, včetně dvou stromů oskeruše. Sad je na pěkném místě, mírně nad řekou Svratkou, s vyhlídkou i stínem pod ořešákem, co tam kdysi sám vyrostl.

Obdělávání bude proto mírně extenzivní (zatravněním) kvůli erozi. Přece jsem tam tolik organické hmoty nenavozil proto, aby po dešti odplavala. Pole, převzaté od Zemosu, následníka JZD, bylo hodně splavené, místy až na mateční horninu. Hodně lidí se ptalo, co to ten Válka tam dělá, i horší řeči šly, ale teď je tam už 3 letý sad a vypadá nádherně. A ty řeči? Jsou to jen tlachy nepřejících lidí, co by raději měli vzít za práci a upravit a zkrášlit kus přírody v našem okolí také. A že je to zbytečné? Že si jen přidávám práci navíc? Ano, je to možné, ale výsledek stojí za to. Zkuste to.